Peníze v českých zemích

Od dob, kdy jsme zaznamenali v Čechách jméno Mundl, se setkávaly generace našich předků s nejrozmanitějšími penězi různých měnových soustav.  

V časech, kdy české země byly součástí habsburské monarchie

Během třicetileté války byla vytvořena mincovní soustava, kterou mimo císařského dukátu tvořil tolar a jeho díly, dále drobné – půlkrejcar, krejcar, tříkrejcar.

1 tolar (stříbrný) = 2 dukáty (zlaté) = 120 krejcarů

Roku 1750 byla zavedena nová měna, která po přijetí konvence s Bavorskem (1753) byla nazývána konvenční měnou. Byla v platnosti do roku 1857. V soustavě platidel byly drobné mince nejrůznějších hodnot. Po roce 1750 to vypadalo takto:

1 tolar  = 2 zlaté

1 zlatý  = 3 dvacetníky = 6 desetníků = 12 pětníků = 20 grošů = 60 krejcarů = 120 půlkrejcarů = 180 grešlí  = 240 čtvrtkrejcarů

1 groš  = 3 krejcary = 6 půlkrejcarů = 9 grešlí = 12 čtvrtkrejcarů

1 krejcar = 2 půlkrejcary = 3 grešle = 4 čtvrtkrejcary

Od roku 1765:

1 zlatý rýnský = 60 krejcarů = 80 grešlí = 20 českých grošů

1 krejcar = 4/3 grešle = 1/3 groše = 6 bílých peněz = 2 trojníky

První papírové peníze byly vydány podle patentu Marie Terezie až v roce 1762. Od roku 1806 se začaly tisknout oboustranně.

Roku 1857 se stala jedinou zákonnou měnou rakouské monarchie tzv. měna rakouská. Její základní jednotkou byl „zlatý“, česky zvaný jako mince zlatník a jako papírové platidlo zlatka. Krejcar se dělil na desetiny, proto nejnižší nominál nebyl označen ½, ale 5/10 krejcaru. V soustavě platidel byly bankovky v hodnotách 1, 5, 10, 100 a 1000 zlatých, dále drobné mince stříbrné (pěti- , deseti- a dvacetikrejcar) a měděné (dvaceti- a čtyřkrejcar, krejcar a půlkrejcar).

V rakouské měně byl :

1 tolar = 1 a ½ zlatý

 1 zlatý = 4 čtvrtzlatníky = 5 dvacetníků = 10 desetníků = 20 pětníků = 100 krejcarů

V roce 1892 byly vyhlášeny základní zákony nové, tzv. korunové měny. Soustavu platidel tvořily:

Zlaté mince: deseti- a dvacetikoruna, (od 1907 i stokoruna)

Stříbrné mince: koruna, dvoukoruna (od 1902) a pětikoruna (od 1910)

Niklové mince: deseti- a dvacetihaléř

Bronzové mince: haléř a dvouhaléř

V korunové měně byla:

1 desetikoruna (zlatá) = 10 korun

1 koruna = 5 dvacetihaléřů = 10 desetihaléřů = 50 dvouhaléřů = 100 haléřů

            V habsburské monarchii byli naši předkové po řadu generací v postavení poddaných, takže příliš velké peníze neviděli. Jaká platidla procházela jejich rukama? Podívejte se na vybrané ukázky (3,1MB) z publikace „Peníze v českých zemích do roku 1919“ (ve spolupráci s Českou národní bankou vydalo nakladatelství a vydavatelství NUGA v Pacově roku 1996).   

V dobách Československého státu

V průběhu 20.století prošla u nás peněžní soustava častější řadou změn. Stále však zůstala jejím základním prvkem jednotkou koruna, která se dělila na 100 haléřů.

V prvních letech nového státu po roce 1919 byla řešena odluka od rakousko-uherské měny a souběžně byla vydávána I.emise státovek Československé republiky.

V dalších letech byly dány do oběhu státovky II.emise, bankovky a mince.

Jiná platidla byla vydána v době existence tzv. Protektorátu Čechy a Morava, v letech 1939-1945 (za okupace fašistickým Německem).

Po osvobození země a konci 2.světové války byla od roku 1945 opět vydána platidla ČSR (Československé republiky). Byla v používání až do měnové reformy, tedy do roku 1953, kdy skončila platnost veškerých druhů používaných peněz.

Další etapou byla doba po měnové reformě, 1953 - 1960.

Po změně názvu státu na Československou socialistickou republiku (ČSSR) nastala etapa další, která postupně přinášela změny vzhledu bankovek a mincí – 1960 - 1990.

Poslední období bylo v době České a Slovenské Federativní Republiky (ČSFR). To trvalo krátce, 1990 - 1992. S novým názvem státu byly vydány jen některé mince.

Vybrané ukázky (2,6MB) menších platidel jsou z publikace „Československé bankovky, státovky a mince 1919-1992“ (ve spolupráci s Českou národní bankou v roce 1993 vydal LUNARION, v.o.s., Praha).