17.století

Bylo – nebylo                                                                                                                                                                                                                                  

         První polovinu 17. století poznamenala třicetiletá válka. Rozvrátila Čechy – počet obyvatel klesl na polovinu (nepřesáhl 1 milion), ve vsích  byly  usedlosti pusté i pohořalé. Odnesly to i fary, byly nejen zničené, ale hlavně byly zlikvidovány písemnosti v nich. Do nového začátku si musel habsburský dům udělat nejprve přehled. Roku 1651 Soupis poddaných, v letech 1654-55 Berní ruly v jednotlivých krajích mocnářství, následovalo zavádění Pozemkových knih. Jak rostl počet obyvatel – farníků, byly postupně obnovovány také fary. Touto dobou prochází startovní čára, na které najdeme v Čechách naše předky. V kraji pod vrcholy Ostrého.

         Panství dešenské zahrnovalo rychty dešenskou, lhoteckou a divišowskou, dvory dešenský a krotiwský a ovčín dešenský. Mimo děti do 12 let zde žilo 347 osob, z toho 256 poddaných. Majitelem panství dešenského byl Adam Hynek Vrábský z Vráby. Mezi jeho poddanými byly i tři rodiny, nesoucí jméno Mundl.

         Ve vsi Dešenice žil sedlák Klement Mundl, usedlý na Mottlově gruntu. Měl 18 strychů rolí (asi 5,2ha), 4 potahy, choval 1 krávu a 1 svini. Jeho synové z prvního manželství odcházeli z gruntu do služby. Bastl (Sebastian) byl ve vsi hlídačem (Wachter), Jan se stal bednářem a pro odlišení byl zapisován jako Jan bindtner. Žil v chalupě, zvané Kusowská (bednář vyráběl kusy). Další syn Krištof (Christoph) byl krejčím, dostal se na chalupu zvanou Krejczowská, ale v Zelené Lhotě. Nejmladší Klementův syn z druhého manželství byl také Jan, ale zapisován byl již německy Hans. Převzal po smrti otce ještě před rokem 1680 grunt. Patřily k němu pozemky: Vedle Pühl, Steinhaufen, U písaře, K Hodousicím, V zahradě, Široký lán, Za Češkou, Ve studni. Polí měl už 27 strychů 3 čtvrti, louky 10 a ½ vozu. Roční nájem činil na sv. Jiří 15 Kr, 1 Pf, na sv. Havla 16 Kr 2 Pf, 3 slepice po 5 Kr = 15 Kr, 15 vajec po 1 Kr, 4 a ½ klády. Svým starším sourozencům byl povinen vyplatit dědické podíly. Podíly zemřelých připadly vrchnosti. Hansův starší syn Kašpar (Caspar) převzal grunt roku 1718. Mladší syn Adam odešel kolem roku 1700 do služby na poplužní dvory do vnitrozemí. Panství dešenské již bylo v držení Kolowratů Krakovských na Týnci (od r. 1686), a to umožnilo i v podmínkách nevolnictví přechod do služby na jiné dvory, které byly v držení stejné vrchnosti. Klement a jeho potomci vytvořili ve druhé polovině 17. století počátek Dešenického kmene rodu.

         Ve vsi Zelená Lhota (Grin, Grün) byl sedlákem Klementův vrstevník, příbuzný, možná bratr a dokonce snad dvojče – Hans Mundl. Grunt se nazýval podle jeho hospodáře – Mundlowský. Měl 15 strychů rolí (asi 4,3 ha), 14 potahů, choval 6 krav, 9 jalovic, 30 ovcí, 2 svině. V matrice fary v Nýrsku, vedené od r. 1654, zaznamenali oddavky jeho dcery Walburgy; ženichem byl Wenzl Haslinger z Nýrska. Nejstarší syn Georg  (Jiržík) byl usazen na grunt Hujznedlowský hned po svatbě. Měl rovněž 15 strychů rolí, 2 potahy, choval 3 krávy, 5 jalovic, 1 ovci, 5 sviní. Hospodařil dobře a stal se později ve vsi rychtářem. Řídil zápisy do pozemkové knihy (1680) a mimo stránky o jeho gruntu je v dalších  zápisech uváděn jako Jiržík. Jeho mladší bratr Michal byl chalupníkem, tedy „menším“, možná však i vzrůstem. Proto později pro rozlišení dostal přízvisko Klein (malý). Grunt po Jiržíkovi převzal roku 1699 jeho syn Mathias. Ten je také po šesti letech znám také jako rychtář v Zelené Lhotě. Hans a jeho potomci vytvořili počátek Zelenského kmene rodu.

             V čele třetí rodiny byl Mathias (Matouš). Byl nejstarší a byl chalupníkem v Dešenicích. V zápise o úmrtí zapsán latinsky jako colon. Složení jeho rodiny není zřetelné. V další generaci se vyskytovalo ve vsi několik mužů, které bychom mohli považovat za jeho syny, ale není k tomu dosažitelný podklad. Jenom v jednom případě se můžeme setkat ještě dnes s potomky jednoho z nich, a to Michala. Michal Mundl se v Dešenicích oženil, narodily se mu tam děti a později se objevil v Zelené Lhotě už jako sedlák. Dostal přezdívku Crauss (kučeravý). Jeho syn Jakob převzal po otci grunt a stal se také rychtářem. Potomky Michala „kučeravého“ a Jakoba budeme uvádět jako Zelenskou odnož rodu, i když vlastně Michal přišel z Dešenic. Ještě stojí za povšimnutí Petr. Byl prvním, kdo se vydal směrem do vnitrozemí (do kraje). Začal službou ve dvoře Krotějov (Krotiwo), pokračoval do Opálky a dostal se až do Kalu. Ve vnitrozemí byl psán jako mistr polní. Jeho syn pokračoval v jeho stopách v práci i putování – Běhařov, Boříkovy, Malonice, Kolinec.

            Nejstarší tři Mundlové byli bratři nebo bratranci. Přišli oni nebo už jejich předek? A kdy? Přišli ale jistě z Bavor, z druhé strany nynější státní hranice. Byli z některé vsi v přilehlých farnostech (vhledem k charakteru pozdější migrace rodin). Ještě po obnově činnosti farnosti v Nýrsku roku 1654 patřily do ní dvě bavorské obce. Dále: Jméno je německé (Mündel) a znamená chovanec, schovanec – ovšem v bavorské mutaci, která vynechala z koncovky –e- a nepřehlasovala –u-. Tento tvar je zřejmý i z ukázky zápisu v pozemkové knize. Vzhledem k tehdejšímu rukopisu byl ostrý zápis písmene odlišován od –n- svislou vlnovkou.
 

           Doba po skončení třicetileté války se vyznačovala snahou o obnovu hospodářských poměrů, ale zanechala ještě napjaté vztahy mezi státy. Často vznikaly vyčerpávající konflikty. Habsburkové potřebovali vycvičené vojsko, schopné rychle zasáhnout do vzniklých sporů a použitelné i k likvidaci sociálních nepokojů. Našich předků se to zatím ještě přímo nedotklo.

Z Pozemkové knihy Dešenice, založené v letech 1680 a 1681.