19.století
Nová sídla rodin – nové domovy
Migrace členů rodu probíhala v převážné většině případů tak, že se synové do nových míst přiženili. Důležitými mezníky pro možnosti stěhování na nová místa bylo zrušení nevolnictví (1781) a zrušení poddanství (1848).
Místa, kde žily rodiny se jménem Mundl ukazuje mapka.
Jan7.311 dostal práci v cihelně ve Vacovech. Rodištěm dalších čtyř generací rodiny se staly Vacovy. Žily v domku pro cihláře, ale byla to vlastně dřevěná kůlna s jakýmis místnostmi, kterou až roku 1922 dal majitel cihelny Jindřich Kolovrat přestavět na zděný domek o čtyřech místnostech pro rodiny cihlářů. Janův vnuk Václav5.403 byl kočím v Týnci u Antona Veitha (*1773), izraelity. Ten se nechal se svým synem Josefem (*1800) v Klatovech roku 1818 pokřtít. Kmotry byli varhaník Pavel Skřivan, František hrabě Kolowrat Krakovský, kadet c.k. Inženýrské akademie a Rozina hraběnka Kolowratová. Důvodem bylo zřejmě získání možnosti zakoupit usedlost v Klatovech. Bylo to sice za hradbami, proto se nestali měšťany, ale jen sousedy. Sebou vzali také kočího Václava s rodinou. Tak se do města Klatovy dostal první Mundl. V čp. 6 a 7 pak vyrostli jeho dva synové – oba se stali ševci. Život rodiny nebyl lehký. Zemřelo postupně šest dětí (dvě roku 1832 na choleru). Václav se dočkal jenom jednoho vnuka, ostatní se narodili až po jeho smrti. Jeho syn Alois4.426 měl potom synů celkem pět. Tři z nich opět ševci, přesněji už obuvníci. Jeden byl truhlář a další krejčí. Ten odešel za prací do Vídně, ostatní zůstali v Klatovech. Byli to pokračovatelé vacovské větve Mundlů- Pitlů.
Rodiny týnecké větve Mundlů-Patlejchů zůstaly v dosahu statku Týnec. Další Janův vnuk Josef5.307 začínal jako čeledín v Lomci, později se tam stal šafářem. Přešel jako šafář do dvora Černé Krávy v Neznašovech a nakonec do Běšin. Bylo to asi pro jeho organizační schopnosti? Šafářem byl i jeho syn Josef4.311 – v Soběticích a v Těšetinech. Šafář u panského dvora řidil práci čeledi. Byl zpravidla ženatý, přijímaný na delší dobu a dostával přídavek za rozdělování práce a dozor. Jeho žena šafářka měla na starosti práci děveček, drůbež a mléčné hospodářství. Pro pokračování rodiny měl však větší vliv jeho bratr Martin4.314. Vyučil se tesařem a oženil se s Annou, nemanželskou dcerou podruhyně Šobkové – přiženil se do Chlístova. Zakrátko ale našel práci jako tesařský mistr ve vsi Radinovy, kde se jeho rodina usadila a rozrostla o šest synů! Můžeme říci, že všichni pracovali ve stavebnictví. Čtyři byli tesaři, jeden zedník a jeden nádeník. To již konečně ožil císařský patent z roku 1781, který povoloval mj. ". . . dle libosti řemeslům a kunstům etc. učiti a bez vejhostních listů . ." . Nejstarší Martinův syn Petr3.331 přežil tři svoje manželky, které mu daly synů devět. Pět z nich přežilo svého otce. Dva založili své rodiny v rodné obci Radinovy, další v blízkém sousedství: Křištín, Neznašovy, Loreta.
Ondřejovice si za své sídlo vybralo sedm generací potomků Šimona8.133, který se roku 1738 přiženil do domku čp. 2. Svůj domov tady měla rodová větev ondřejovická Mundlů-Waldekerů ještě na konci 20.století. Hlavní linii rodiny tvořili tři Ondřejové – v 5., 4. a 3.generaci. Dva starší byli domkáři, třetí švec. Ten měl ještě šest bratrů. Ne všichni mohli zůstat doma. Dva odešli za prací až do Rakouska za svým strýcem, dva odvedla práce u železnice do Plzně a Holýšova.
Jiří6.192, který se přiženil do Miletic, tam zůstal s Annou až do její smrti. Pak k dětem našel druhou matku Kateřinu z Janovic a novým místem rodiny se stala Dubová Lhota (Eichen). Ke dvěma synům z prvního manželství přibyl další. Starší synové Jakub5.612 a Jan5.613se stali sedláky a každý žil ve svém – v čp. 11 a 21. Hospodářství předali každý jednomu svému synovi a totéž učinil i oni. Malé hospodářství všechny neuživilo a proto Karel4.623, který se vyučil bečkářem odešel za prací. Při svém putování na Plzeňsku našel nevěstu Markétu a – přiženil se do Chotíkova. Tam najdeme jeho potomka i na konci 20.století. Rodovou větev dubovolhotskou Mundlů-Suchých udrželi doma rolníci, vnuci Jana a Jakuba, František3.604 a Josef Václav3.611. Františkova bratra Václava3.603 odvedla práce u dráhy do Prahy. Z řady sourozenců Josefa Václava odešli za prací Karel3.615, Josef3.616 a BarboraMarie až do Ameriky.
S dešenickým panstvím sousedilo panství Královský Hvozd, patřilo již do Prácheňského kraje. Na jeho území bylo několik rychet, jednou z nich byla Zejbišská rychta. Tam mezi králováky přišel za prací na zemědělské dvory Thomas6.171 jako nádeník. Jak jinak – přiženil se do Brunstu (tenkrát ještě nebyl Starý a Nový) a s AnnouMarií založil zejbišskou rodovou větev Mundlů-Feitů. Jejich potomci na území rychty zůstali, i když žili na různých dvorech: Poschingrův dvůr, Eisnerův statek, Můstek, Svinná. Thomasovi dala vnuka jenom dcera MariaAnna. Určitě dívka pohledná, od svých 21 až do 29 let porodila čtyři nemanželské děti. Přežil ji však jen Michal4n720, který se stal šafářem na Můstku (záznamy z let 1875, 1881, 1884) – opět organizační schopnosti? Dospělosti dosáhli jeho tři synové. Nejstarší byl Peter3n721, který přešel do Zejbiše (Seewiesen = louky u jezera, dnes Javorná), Schürerova statku a nakonec do Březí u Čachrova.
Své domovy museli opouštět muži, kteří odcházeli bojovat za císaře pána. Na začátku 19.století byl rakouským císařem František II. (jako český král František I.). Období jeho panování poznamenaly napoleonské války. Vojenská situace vyvolala v průběhu století řadu reforem, které se projevily i ve službě našich bratránků. V dalším období byl od roku 1835 císařem Ferdinand V. a od roku 1849 František Josef I. Také tato doba až do roku 1867 přinášela změny ve vojsku a zastihla některé další muže rodu ve válečných konfliktech. Po roce 1868, kdy byla uzákoněna všeobecná branná povinnost, a to už vojenské povinnosti minuly málokoho.
Obrázek vojenské služby přiblíží kmenové listy a další dokumenty, získané ve Vojenském ústředním archivu. Byly vyhledány archiválie o 12 našich "bratránků", kteří vykonávali službu v c.k. vojsku. Nejstarší byl Franz z Dešenic č.93, který narukoval do Písku k 25.pěšímu pluku (pp). Jeho syn Vincenc nastoupil do armády jako dobrovolník, s 59.pp se dostal do Itálie. V Červené Řečici měl Ignác, vrchní inspektor na panství pražského arcibiskupa dva syny. Starší Ferdinand nastoupil jako dobrovolník k 68.pp do Bukoviny, mladší Vilím byl zařazen jako praktikant vojenské justice a pak pro jazykové znalosti zařazen nejprve ke 2., později k 1.hraničářskému pluku. Cílovým místem více odvedenců byl 11.pp v Písku. Nastoupil tam Jan z Klatov, Josef z Vacov a další Josef z Ondřejovic. Také Václav z Dubové Lhoty byl určen k 11.pp. Do Písku, ale k 28.pluku zeměbrany se dostal Alois z Klatov a Václav z Ondřejovic. K 1.ženijnímu pluku se dostali Václav z Vacov a Cyril z Radinov. Možné dokumenty dalších jmenovců prý se mohou najít ve vojenském archivu ve Vídni.
