Z Bavorska
Odkud přišlo příjmení Mundl na českou stranu Šumavy? Bezesporu z Bavorska. Něco jsem naznačil na stránce „17.století“. Chceme zjistit přesnější lokalitu. Nabízí se dvě možnosti, které si podle mého názoru zasluhují pozornost. K první jsem se přiklonil v době, kdy jsem připravoval písemné závěry z mého bádání v genealogické studii „Rod Mundl v Čechách“. Tuto možnost nazývám skoková migrace, případně také migrační skok. Tuto variantu příchodu do Čech podpořily údaje, zjištěné v archivu Passau (jsou digitalizovány a umístěny na internetu).
Po Světelské stezce
Světelská stezka dostala umělé jméno až v 19.století, ale byla jednou ze sítě obchodních cest již nejméně od 15.století. Spojovala Pasov s Klatovami a formani tudy převáželi hlavně bavorskou sůl, slad a jiné kupecké zboží. Trasa časem zaznamenávala různé změny, ale její počátek zůstával ve Vilshofen (centrum solního obchodu), vedla přes Zwiesel (Světlá), Železnou Rudu, Pancíř. V době, která nás zajímá, to je druhá polovina 16.století, pokračovala přes Můstek (Brückl), Prenet, u Zelené Lhoty scházela do úhlavského údolí, Matějovicemi (průchozí ves), nad Dešenicemi a do Nýrska. Nad Dešenicemi byla vystavěna kaple sv. Kunhuty s poustevnou, podle zakládající listiny z roku 1408 jako „kaple v pustině v lese nad Dešenicemi“. Takovéto stavby plnily jakýsi servis pro soumary a cestující po stezce. Můžeme si myslet, že náš předek byl formanem nebo jeho synem, případně byl najat jako doprovod obchodní karavany. Při odpočinku u Dešenic se seznámil s místní dívkou a byla z toho později svatba. Tak po prvním „hnízdě“ rodin s naším jménem se rozhlédneme v okolí Pasova.
Poznámka: Ve studii „Objevme znovu Böhmweg“ jsou další zajímavosti o „Světelské stezce“.
Několik obrázků ze studie – zde. I celou studii můžete najít – viz.
Problém je, že matrik, které přečkaly třicetiletou válku, není mnoho. Navíc víme, že jejich vedení nařídil Tridentský koncil až roku 1563 a v Čechách byly nařízeny až roku 1591. Vyhledáme ty ze 17.století, které jsou k dispozici. Už víme, že sedláci z dešenického panství v soupisu podle víry (1651) – Klement z Dešenic i Hans ze Zelené Lhoty (Grün) byli v tomto roce staří 45 let, tedy narozeni asi roku 1606, o chalupníku Mathiasovi z Dešenic je zápis v matrice zemřelých – odvodíme si, že byl narozen asi roku 1591. Ti tři mohli to být bratři nebo bratranci – potomci příchozího otce nebo také příbuzní, kteří přišli za tím, který udělal svůj osudný krok a přiženil se do bydliště nevěsty. Podle záznamů v registrech z matrik archivu biskupství Passau jsem si vypsal údaje o jejich vrstevnících.
Poznámka: Děkuji jmenovci Matthiasovi, který v současnosti žije u München. Je potomkem ondřejovické větve, kterou založil Šimon 8.133 – nejmladší syn Mathiase, rychtáře rychtáře ze Zelené Lhoty. Současný Matthias mi obstaral podklady - výřezy z registrů, v nichž našel jméno Mundl.
Jaký byl výsledek? Potvrdilo se, že v okolí Pasova žilo v první polovině 17.století nejméně dvanáct rodin se jménem Mundl. Některé žily přímo na začátku obchodní stezky, v centru solního obchodu Vilshofen (na Dunaji, západně Passau). Nejvíce rodin žilo směrem k Passau v centru farnosti Otterskirchen. Další rodiny se našly ve farnosti severně v Hutthurm (Huettern). Další místo bylo dále na východ od Passau, ve farnosti Untergriesbach. Mapka a trochu více podrobností – zde.
Závěr: domněnka o migračním skoku je opodstatněná a bylo to reálně možné!
Za nevěstou
Druhou možnost příchodu do Čech nazývám postupová migrace. S jejím zdůvodněním ale musím počkat, protože nemám potřebná data z archivu diecéze Regensburg, který asi ještě není digitalizován a není přístupný.
Jak chápat postupovou migraci? Když jsem sledoval postupné šíření rodin do vnitrozemí, napadlo mi, že stejným způsobem mohli předkové přejít z bavorské na českou stranu Šumavy. V kostelech se scházeli a seznamovali mladí z různých vesnic, které patřily několika vrchnostem nebo dvorům. Ještě lépe probíhalo seznamování na vesnických tancovačkách. Zkrátka hranice farnosti nebyly totožné s obvodem poplužních dvorů a vesnic, které k nim patřily. Také ve službě u jednoho dvora se setkávali mladí z různých vesnic. Když si chasník našel děvče, oženil se, většinou našel i nový domov. Tak to probíhalo na jihu Klatovska od konce 17.století a ještě i během dalších dvou stoletích. Vrátím se zpět a budu předpokládat, že se tak dělo i před válkou. Třicetiletá válka poznamenala výrazně počet obyvatel i funkčních farností. Jak počet obyvatel rostl, postupně se obnovovala i činnost far. V Nýrsku bylo obnoveno vedení matrik až roku 1654 (dešenické panství patřilo do nýrské farnosti). V poznámce v úvodu jedné matriky se uvádí, že do té doby byly farníci v péči Řezenské diecéze (Regensburg). A ještě potom byly k Nýrsku přifařeny i dvě vesnice z bavorské strany. Z toho je vidět, že tenkrát státní hranice nebyla nepřekonatelnou překážkou pro stanovování hranic farností ani pro navazování vztahů mezi mladými.
